Křest Tomáše Wanka (27.3.2015)

Tento komentář bude osobní.

Když jsem se před třemi lety rozhodl veřejně vyznat svou víru křtem, začala v tom období moje budoucí švagrová chodit s jedním klukem. Pamatuji si na ten čas jako na období velkých změn. Chystal jsem se na společný život s manželkou, učil jsem se chodit s Kristem a do toho Andrea (kterou jsem znal pouze jako svobodnou krásnou slečnu) začala chodit s nevěřícím klukem.

Byl to poprask. Něco, co nikdo moc nečekal.

Když jsem se ten večer před třemi lety vynořil na hladinu, stál ten kluk v řadě a při stisku ruky pronesl něco v tom smyslu, že sice moc nechápe „o co tady jde, ale možná to někdy pochopím“.

Všichni jsme s napětím a modlitbami sledovali to, co se nám zdálo jako nemožné. Kristus napravuje zlomené, povznáší hledající – ale u Toma, u Toma to bylo něco jiného. Vztahy v rodině měl moc dobré, stejně jako vztahy s lidmi okolo. Byl to příjemný kluk, který dokázal člověka povzbudit a přátelsky si popovídat.

Potřeboval vůbec Krista poznat? Co mu mohl Kristus nabídnout?

Samozřejmě že nám Bůh opět vytřel zrak.

Vzal Tomovo srdce a našel v něm touhu, kterou nikdo z nás nemohl vidět. Touhu, která neměla nic společného s dobrými vztahy, zlomeným sebevědomím nebo nedostatečnou láskou. Ptáte se mě, co to bylo?

Smysl života. To, po čem se všichni pídíme, a přitom to máme na dosah ruky – v jedné poněkud tlustší knize. Vedle léčení nemocných, zacelování zlomenin, je CESTA to, co Kristus nabízí. CESTA, která se neomezuje na to, zda je člověk nemocný či zdravý. Na to, zda člověk tu cestu hledá nebo ne. Každý z nás potřebuje znát „cestu“. Jedině tak trefíme domů.

A tak jsem si před časem mohl stoupnout do řady a čekat na stisk ruky. Když se Tomáš vynořil, nevím, zda už věděl, „o co tady jde“. Jsem si ale jistý, že našel cestu, jak to zjistit.

 

Jiří Klečka (4.4.2015)

(Skvělé fotky ze křtu poskytli Dan Maďa a Dalibor Zacios. Díky!)