Návštěva znojemského sboru (24. – 25.10.2015)

„Všichni, kteří uvěřili, byli pospolu a měli všechno společné.“

Skutky apoštolů  2:44

 

Nelze tvrdit, že naše sbory jsou v dokonalé jednotě. Tělo církve, které tvoříme, má spoustu slabých a ne tak úplně pevných míst — je upřímné a nutné to říct.

Je ovšem důležité, že na tom neustále pracujeme. Že neustále pracujeme na tom, abychom v Kristu byli jedno. Protože jak chcete oslovit jiné lidi, když nejste schopni opravdově milovat ty, kteří do Vaší rodiny už patří?

Poslední říjnový víkend do frýdlantského sboru zavítalo Znojmo se sborovými písněmi. Pro náhodného diváka to mohlo vypadat tak, že v sobotu přišlo do místního sboru několik desítek lidí z jiného města, pak během odpoledne tito hosté zazpívali pár písní a po nějakém čase opět zmizeli.

Jsem rád, že mohu napsat, že to je pouze zlomek toho, co se dělo.

Členové znojemského sboru dorazili už v pátek a pak se rozjeli k několika rodinám, které jim poskytli po dobu jejich návštěvy přístřeší. Pokud se něco dá nazývat budováním společenství, jsou to právě chvíle, kdy jedna rodina přijímá druhou. Bariéry a ostych padají, láska si pomalu razí cestu dopředu.

Celou sobotu pak členové frýdlantského a znojemského sboru strávili společně, což vyvrcholilo oním zmiňovaným sborovým zpěvem, který naplnil náš společný dům až po střechu Boží chválou.

V neděli jsme během výletu na Bílý kříž měli možnost zjistit, co máme společného a jak žijeme. Osobní soukromé rozhovory jsou takové malé krůčky, které se potřebujeme navzájem učit.

Jak jsem psal na začátku, naše jednota není dokonalá. Jsme pořád jenom lidé, kteří si tak nějak zvykli být ve vztazích jeden k druhému opatrní. Je dobré, že Bůh nám připomíná, že láska není o opatrnosti, ale o důvěře.

Je dobré, že znojemský sbor přijel do Frýdlantu. Jste kdykoliv vítání zpět, bratři & sestry.