4. ročník Dnů zdraví ve Frýdlantu nad Ostravicí (23.-25.4.2015)

I když letošní Dny zdraví skončily před nějakými čtyřmi měsíci, je pořád dobré si tuto akci připomenout.

Jako malý kluk jsem si představoval, že pouť, která k nám přijela, se rozbalila a zničehonic jednoduše stála. Že existuje kouzelné tlačítko, které všechny ty kouzelné labutě, řetízkový kolotoč a strašidelný zámek spustí. A až se léto zase líně potáhne ke svému konci, tak ono tlačítko opět zafunguje — tentokrát ovšem opačným směrem.

Jak šel čas, tak jsem se podobných představ začal pomalu zbavovat.

Neexistují kouzelná tlačítka a nic se nepostaví jenom tak. Je za tím spousta práce, spousta lidí, kteří věnují svůj čas a úsilí.

Jako jeden z organizátorů Dnů zdraví jsem měl možnost vidět to úsilí v přímém přenosu. Najednou si uvědomíte, že kolem vás je spousta lidí, které ani nemusíte o nic žádat – jednoduše to udělají, protože ví, že to potřebujete. A co víc, přijdete také na to, že zázraky se dějí. Že kouzelná tlačítka sice neexistují, ovšem to neznamená, že se zázraky nedějí. Pouze jinak. Pouze s Bohem.

A tak bych chtěl za tým organizátorů poděkovat městu Frýdlant nad Ostravicí a paní Kaiserové, ředitelce Kulturního centra, za nezměrnou ochotu vyjít vstříc. Dík patří všem, kteří Dny zdraví pomáhali stavět, vést a utvářet. Bez nich by se těžko lidé, kteří do Kulturní centra dorazili jako návštěvníci, mohli cítit pohodlně a v bezpečí.

Byl to den, kdy jsme si mohli vyslechnout lidské příběhy (nahuštěné do epických pár minut), povzbudit a cítit, že lidské pouto (nakolik je dnes zatlačováno do země) mezi námi všemi stále je.

Ano, Dny zdraví se udály před čtyřmi měsíci. Možná to byl ale právě ten tolik potřebný čas, abychom si mohli uvědomit, kolik vzácných příležitostí nám Bůh dává. Díky za ně.